Kar­di­nál Mi­lo­slav Vlk ode­šel k Tomu, kte­ré­ho nej­ví­ce mi­lo­val

Zprá­va o od­cho­du na­še­ho mi­lo­va­né­ho kar­di­ná­la Mi­lo­sla­va 18. břez­na 2017 oběh­la už celý svět. Jak víte, moh­li jsme mu den­ně při­ná­šet eu­cha­ris­tii a také ho ujiš­ťo­vat o va­šich mod­lit­bách a obě­tech. Vní­mal tuto mod­li­teb­ní pod­po­ru až do po­sled­ní­ho dne.

V pá­tek 17. břez­na jsme do­sta­li od něho i od lé­ka­řů po­vo­le­ní, abychom byli v ti­chu a v mod­lit­bě ne­pře­tr­ži­tě pří­tomni u jeho lůž­ka. Vy­stří­da­lo se u něho ně­ko­lik fo­ko­larí­nek, kte­ré se mod­li­ly a také mu jmé­nem všech po­dě­ko­va­ly za vše, co udě­lal pro Cír­kev, pro Hnu­tí fo­ko­lá­re, pro spo­leč­nost, pro svět... Zdá­lo se, že vní­má, ač­ko­liv už ne­mohl mlu­vit, ztěž­ka dý­chal. Byl klid­ný. Ode­šel do nebe, když u něho byla pří­tom­ná jeho rod­ná sest­ra Rů­že­na.

Zprá­vu o od­cho­du jsme hned vo­la­li pre­zi­dent­ce Hnu­tí fo­ko­lá­re Ma­rii Em­maus Voce. Ona se vy­já­d­ři­la, že ode­šel do nebe sva­tý člo­věk. Po­dě­ko­va­li jsme jmé­nem Hnu­tí fo­ko­lá­re kar­di­ná­lu Do­mi­ni­ku Du­ko­vi za jeho po­zor­nost a osob­ní lás­ku, kte­rou mu v tom­to ob­do­bí pro­je­vo­val. Zá­ro­veň dě­ku­je­me všem za mod­lit­by a všech­ny kon­krét­ní skut­ky, kte­ré jste pro­je­vi­li vůči oso­bě kar­di­ná­la Mi­lo­sla­va Vlka.

Shro­máž­di­li jsme krát­ká svě­dec­tví ně­kte­rých, kte­ří s ním byli v po­sled­ních dnech.

Po kaž­do­den­ním při­je­tí eu­cha­ris­tie zů­stá­val dlou­ho use­brán v mod­lit­bě. Často se mod­lil i na­hlas. Ti, co byli pří­tomní, cí­ti­li sil­nou Boží pří­tom­nost a jeho spo­je­ní s Ním. Ví­ce­krát pak na tuto mod­lit­bu na­vá­zal slo­vy, že se těší, až bude v ráji moci po­cho­pit na­pl­no ta­jem­ství eu­cha­ris­tie. Také se čas­to vra­cel k té­ma­tu, kte­ré zdů­raz­ňo­val v po­sled­ních le­tech: Bůh blíz­ký. Své utr­pe­ní vždy spo­jo­val s Je­ží­šem opuš­tě­ným na kří­ži.

V pon­dě­lí 13. břez­na při­le­těl z Cen­t­ra Hnu­tí fo­ko­lá­re bý­va­lý spo­lu­pre­zi­dent Díla Ma­rii­na Gi­an­car­lo Fa­let­ti, aby na­vští­vil kar­di­ná­la Mi­lo­sla­va a pře­dal pozdra­vy z prá­vě skon­če­né­ho se­tká­ní od bis­ku­pů - přá­tel Hnu­tí fo­ko­lá­re, kte­ré­ho se kar­di­nál Vlk pra­vi­del­ně účast­nil.

Ve čtvr­tek 16. břez­na pří­te­li PhDr. Ja­ro­sla­vu Štur­mo­vi při lou­če­ní před od­cho­dem za­šep­tal při ob­je­tí: „To, co jsme snad ne­do­kon­či­li, to udě­lá­me, tady nebo tam, spo­leč­ně...".

Vo­lon­tár­ka MUDr. Jana So­cho­ro­vá, kte­rá pana kar­di­ná­la obě­ta­vě a vel­ko­ry­se do­pro­vá­ze­la v tom­to po­sled­ním ob­do­bí, v pá­tek, den před úmr­tím, nám sdě­li­la jeho po­sled­ní sro­zu­mi­tel­ná slo­va: „Nej­krás­něj­ší král je ...“. Na její do­taz: „Kdo?“, od­po­vě­děl: „Je­žíš na kří­ži“.

Tak jako on byl tady pro nás a s námi, stej­ně tak cí­tí­me, že nám nyní při­pra­vu­je naši bu­douc­nost u Otce. Tím, jak pro­ží­val svůj od­chod, nás zba­vu­je stra­chu před smr­tí a dává na­hléd­nout do ta­jem­ství Boží lás­ky, kdy se nej­hlub­ší bo­lest a opuš­tě­nost stá­va­jí zá­ro­veň nej­vyš­ší mí­rou lás­ky. To se nedá po­znat in­te­lek­tem, je tře­ba to za­žít, jak o tom svěd­čí jeho zku­še­nost: „V ži­vo­tě jsem si ni­kdy tak ne­u­vě­do­mil, jak moc nás má Bůh rád.“ (2. břez­na 2017).

Jaroslava Malíková a Josef Bambas (delegáti Hnutí fokoláre v České republice)

Prevzaté z www.focolare.cz